Um ano no Brasil: Všechno není, jak se zdá

Za chvilku to budou 3 měsíce od mého příletu. U vás v Česku to možná utíká pomalu, ale mně to připadá, jak kdybych tady byla teprve měsíc a půl. Ráda bych vám řekla všechno o tom, jak to se mnou celkově vypadá po skoro třech měsících.

Někdy v půlce září na mě dolehl kulturní šok, začalo mi chybět Česko. Nechyběli mi ale lidi, chyběly mi věci, které jsem dělala každý den. Například ježdění autobusem do školy, hledání učeben ve škole, obědvání ve školní jídelně, chození do hudebky, chození pěšky. Co mi ale chybělo nejvíc, a pořád chybí, je jídlo. Guláš, ovocný knedlíky, svíčková, vepřo-knedlo-zelo. Nebrečela jsem, jen jsem z toho byla smutná. Hrozně jsem přemýšlela nad tím, co asi dělá moje rodina a kamarádi a k tomu jsem se ještě nepohodla s mojí host rodinou, což mi taky moc nepomohlo. Přišlo mi, že se se mnou nikdo nechce bavit, přišla jsem si sama. Nebyla to ale pravda. Mám tady spoustu kamarádů, kteří mi se vším kdykoliv pomůžou. Nejhorší věc, co můžete udělat, je přemýšlet, jak se mají všichni doma. Je to váš rok, to vy si ho máte užít a nemáte se ohlížet na ostatní, protože vám pak akorát bude líto, že si vaši kamarádi užívají i bez vás. Lidi si řeknou, že je to v pohodě, ve škole nic nedělám, mám teoreticky rok prázdniny, ale to vůbec není pravda. Většina lidí si vůbec neuvědomuje, že na rok odjedete do neznáma, do země, ve které nikoho neznáte, ničemu nerozumíte, jste sami, musíte se o sebe umět postarat, musíte si založit nový život, naučit se nový jazyk, zvyky dané země. Není to vůbec jednoduché, ale za ty zážitky, nové rodiny a kamarády to stojí a přála bych si všem vyzkoušet jaké to je.
A co jsem dělala od posledního článku? Udělala jsem brigadeiro, které se hned snědlo, jak bylo dobré; šla na Rotary akci, kde jsem se prošla v saku na přehlídkovém mole a pak skončila v moři mokrá od hlavy až k patě; jela na výlet do německého městečka Pomerode, kde jsem šla do ZOO a dala si štrůdl; šla do kina, dala si napůl ten největší popcorn a následně dva mega kopečky zmrzliny; obědvala v restauraci v přístavu; setkala se s guvernérkou mého distriktu; oslavila 18. narozeniny mé nejlepší kamarádky Annalee; zúčastnila se narozeninové párty Annalee, kde jsem jí na oplátku strčila hlavu do dortu, relaxovala v houpací síti, jedla, jedla a jedla, tancovala a dívala se na filmy; opalovala se na pláži a nespálila se; znovu navštívila Parque Unipraias a spálila se; uvařila český puding a hlavně přibrala 5 kilo (z toho 2 za dva týdny)! Stalo se toho hodně a já jsem si to užila i přes to všechno, co už víte.

I když to někdy není úplně nejlehčí, nemůžu pomyslet na to, že jednou pojedu domů. To, co tu zažívám je opravdu nepopsatelný a miluju to tady! Vážně bych všem přála si to vyzkoušet, protože je to skvělá zkušenost a hlavně potkáte spoustu nových lidí, z nichž druhý den některý ani nepoznáte, haha. Takže pokud i ty chceš příští rok někam vycestovat, přihlaš se na webu www.rotary2240youthexchange.org!