S Annalee jsme se od mého příletu neviděly, tak jsme se domluvily, že se půjdeme podívat po městě. Nejprve jsme zašly do obchodního centra s tím, že si chci koupit nějaké boty. Anna mi řekla, že si tady kupovala boty Converse a že ten obchod byl určitě v tomhle obchoďáku. No, ten obchod jsme hledaly asi 20 minut, už jsem byla docela zoufalá, že odejdu s prázdnou, ale nakonec jsme ho našly (třikrát hurá)! Nikdy se mi nestalo, že bych strávila v obchodě 5 minut. Vyhlídla jsem si jedny Conversky, požádala o číslo, vyzkoušela a hned brala! Dále jsme se podívaly do obchodu Havaianas, protože pokud nemáte v Brazílii žabky Havaianas, jako byste nebyli. Takže další boty! Pak jsem se Annalee zeptala, jestli je tu někde açaí, které jsem chtěla ochutnat už od té chvíle, co jsem se dozvěděla, že jedu do Brazílie. Tak jsme tedy šly a ani nejde slovy popsat, jak dobré to bylo. Od té doby si dávám açaí všude, kde to jde. Pak jsme šly pěšky ke mně domů a Anna mi nabídla, jestli u ní nechci přespat, tak jsem si sbalila věci a přijeli pro nás rodiče a bratr Annalee (moje druhá host rodina), jeli jsme na pizzu a nakonec k nim domů.
 |
| Pokud patříte k těm, co ještě neochutnali açaí, pak vás upřímně lituji, protože přicházíte o nejlepší věc na světě! |
ČTVRTEK (28.7.)
Ve čtvrtek jsme já, Anna, Rose (výměnná studentka z Nového Zélandu) a kamarádi Annalee jeli do zábavního parku Beto Carrero World. Vstupné bylo teda docela drahé, ale tak co, jsem v Brazílii tak si to můžu dovolit! Udělali jsme velmi inteligentní rozhodnutí, že se půjdeme nejprve najíst. Copak se jí před tím než jdete na horskou dráhu? Tak jsme si nakonec já a Anna daly jen něco malého, ale ostatní si dali burger (jako vážně?). Hned po jídle jsme vyrazili na první atrakci, která se mému žaludku moc nelíbila, ale i přesto jsme ji úspěšně zvládli! Pak jsme šli asi na milion dalších atrakcí, dokonce i na 100 metrů vysokou věž, kterou jsem taky zvládla, a do zoo. Dále jsme učinili další skvělé rozhodnutí, že půjdeme na zmrzlinu. Zmrzlinu já ráda za všech okolností, ale ne když jsem měla znovu absolvovat 100 metrů vysokou věž. Nakonec jsme na věž (bohužel nebo díkybohu?) nešli, ale šli jsme na další dvě horské dráhy. Všechny atrakce jsem přežila ve zdraví a těším se, až tam znova pojedeme.
Na oběd k nám přišla další sestra mé maminky i se svým manželem tak jsem je pozdravila jak se to v Brazílii sluší a patří - obejmutím a pusou na tvář. Po obědě mi mamča řekla, že odpoledne půjdeme na nehty. Mezitím mi teta upletla copánek, protože se jí moc líbily moje vlasy. Odpoledne jsme tedy jely na nehty do Itajaí a zatímco jsem čekala na mamču s novými nehty, hrála jsem na mobilu Asphalt, jak už je to u mě zvykem, protože se na mobilu nic jiného bez Wi-Fi dělat nedá. Potom jsme jely vyzvednout tetu s manželem a jeli jsme nakupovat do Balneário Shopping. Poprvé jsem v Brazílii platila kartou, protože můj nákup byl dražší než jsem očekávala. Pak jsme šli na jídlo a já se asi 10 minut rozhodovala, co si dám, protože jak už ode mě určitě víte, jídlo je tady vážně výborné. Nakonec jsem si dala jídlo v Árabi's, kde dělají malé slané i sladké pizzy. Měla jsem jednu s kuřecím masem, slaninou a kukuřicí, další sýrovou a poslední s banánem, skořicí a kondenzovaným mlékem. Po jídle jsme se šli ještě podívat do pár obchodů. Chtěli jsme zmrzlinu, jenže bylo 11 a zavírají v 11. Taky jsme si nemohli vzpomenout dřív že. No tak jsme jeli domů, vystoupili z auta a šli na pláž hledat nějaký stánek se zmrzlinou. Našli jsme a tak jsme jedli o půlnoci na pláži zmrzlinu.
NEDĚLE (31. 7.)
Dcera mého bratra měla ten den narozeniny, takže se u nás konala menší oslava. Annalee mi napsala, že s rodinou půjdou na takovou vyhlídku v Balneáriu, kam jsme obě chtěly jít, tak jestli nechci jít s nimi. Nahoru se dostanete pomocí lanovky a dolů buď zase lanovkou nebo zip liningem. Řekla jsem si, že takovou příležitost už nemusím mít, tak jsem se rozhodla pro zip lining a udělala jsem dobře. Řítit se 750 metrů a mít výhled na úžasnou pláž, to byl teda zážitek! Na pláži jsme si dali šťávu z cukrové třtiny a zmrzlinu.
PONDĚLÍ (1. 8.)
První den školy. Budík mám nařízený na 6:15, ale jako obvykle zaspím a vstávám až v 6:30. Jdu do kuchyně na svou obvyklou snídani, cornflaky s jogurtem. Škola začíná v 7:30 a maminka mi říká, že pojedeme v 6:55, protože je to 20 minut autem a musíme tam být dřív, aby mě mohla Annalee zavést k Arlete (ředitelka školy a moje Rotary counselorka). Samozřejmě nestíhám, tak rychle hltám snídani, jdu se obléct a trochu se upravuji. Nevyjíždíme v 6:55, ale v 7:05. Nervózně sedím v autě a pořád kontroluji čas. Přijíždíme ke škole, kde už na mě čeká Anna. Vede mě k Arlete a jde do své třídy. S Arlete čekám 10 minut, ani nevím na co, a potom mě vede do mé nové třídy (která musí být až v posledním patře). Krátce mě představí a když řekne, že jsem z České republiky, pár lidí vůbec netuší, kde že ta Česká republika vůbec je. Jelikož byly dva týdny prázdnin, učitel všem rozdává lízátka na uvítanou a i já jedno dostanu. Potom jdeme do tělocvičny a po cestě za mnou přiběhne několik holek a na všechno se mě vyptávají - ,,Jak se jmenuješ? Kolik ti je? Odkud že jsi? A kde to je ta Česká republika? Co posloucháš za hudbu? Sleduješ nějaké seriály?". Na tyhle otázky už mám nacvičenou odpověď. První dvě hodiny je tělocvik, který strávím povídáním o sobě, proč zrovna Brazílie a jestli se mi tady líbí. V dalších třech hodinách si čtu Harryho Pottera, protože absolutně ničemu nerozumím. V 11:55 se se mnou všichni spolužáci rozloučí, já jdu hledat maminku a když ji úspěšně najdu, jdeme na oběd. Po obědě jedeme domů a já si lehám na gauč v obýváku a sleduji Amerika hledá topmodelku.
 |
| Mé spolužačky |
 |
| Školní uniforma - školní tričko a mikina, džíny a tenisky |
Úterní ráno i dopoledne se táhlo ve stejném duchu jako v pondělí. Měli jsme ale i odpolední vyučování, které je od 13:30 do 17:55. První dvě hodiny byla angličtina (konečně nějaká hodina, ve které všemu rozumím!), třetí hodinu jsme měli volno, tak jsem šla se spolužačkami na açaí a poslední dvě hodiny jsem si zase četla. Večer jsem šla na první Rotary schůzku, která trvala dvě a půl hodiny a byla pro mě nudná, protože jsem zase ničemu nerozuměla. Arlete se mě zeptala, jestli se chci představit, tak jsem se všem představila v portugalštině, protože Arlete je jediná, která umí anglicky. Po hodině a půl konečně přišel čas na jídlo a nějaký pán za mnou přišel a zeptal se mě, jak dlouho jsem v Brazílii, tak jsem mu řekla, že dva týdny. Začal mě chválit, že jsem tady teprve dva týdny a už takhle mluvím. To mi udělalo radost! Domů jsme dorazily asi v 11 večer a já jsem byla unavená jak nikdy předtím.
PÁTEK (5. 8.)
Ráno jsem se probudila a slyšela jsem mamku s někým mluvit, tak jsem si říkala, že asi s někým telefonuje, ale jak jsem přišla do kuchyně, tak tam byl taťka! Přijel dřív z práce, takže už jsme doma všichni. Přivezl mi odznak na sako z olympijských her v Riu, což mě moc potěšilo! Škola byla stejná jako každý den a odpoledne se mě Anna zeptala, jestli bych mohla jít na narozeninovou párty, nejlepší kamarádky její sestřenice, protože by chtěla, abych šla. K večeru mě teda taťka dovezl k Annalee a večer jsme jely na párty, kde jsme se dívali na zahajovací ceremoniál olympijských her.
SOBOTA (6. 8.)
Odpoledne jsme jely s maminkou zase na nehty a potom dobít kredit na můj mobil, takže už nemusím hrát jen Asphalt! A večer jsem jela na další narozeninovou párty, tentokrát mojí spolužačky Any Laury. Docela vtipné bylo to, když jsem se spolužaček zeptala, jestli si mám vzít sukni nebo šaty a ony mi napsaly, že je to normální párty, že si můžu vzít džíny. Tak tam přijdu a všichni v šatech! Ponaučení pro příště, haha.
 |
| Spolužačka Milene |