Všechno není, jak se zdá

Za chvilku to budou 3 měsíce od mého příletu. U vás v Česku to možná utíká pomalu, ale mně to připadá, jak kdybych tady byla teprve měsíc a půl. Ráda bych vám řekla všechno o tom, jak to se mnou celkově vypadá po skoro třech měsících.

Někdy v půlce září na mě dolehl kulturní šok, začalo mi chybět Česko. Nechyběli mi ale lidi, chyběly mi věci, které jsem dělala každý den. Například ježdění autobusem do školy, hledání učeben ve škole, obědvání ve školní jídelně, chození do hudebky, chození pěšky. Co mi ale chybělo nejvíc, a pořád chybí, je jídlo. Guláš, ovocný knedlíky, svíčková, vepřo-knedlo-zelo. Nebrečela jsem, jen jsem z toho byla smutná. Hrozně jsem přemýšlela nad tím, co asi dělá moje rodina a kamarádi a k tomu jsem se ještě nepohodla s mojí host rodinou, což mi taky moc nepomohlo. Přišlo mi, že se se mnou nikdo nechce bavit, přišla jsem si sama. Nebyla to ale pravda. Mám tady spoustu kamarádů, kteří mi se vším kdykoliv pomůžou. Nejhorší věc, co můžete udělat, je přemýšlet, jak se mají všichni doma. Je to váš rok, to vy si ho máte užít a nemáte se ohlížet na ostatní, protože vám pak akorát bude líto, že si vaši kamarádi užívají i bez vás. Lidi si řeknou, že je to v pohodě, ve škole nic nedělám, mám teoreticky rok prázdniny, ale to vůbec není pravda. Většina lidí si vůbec neuvědomuje, že na rok odjedete do neznáma, do země, ve které nikoho neznáte, ničemu nerozumíte, jste sami, musíte se o sebe umět postarat, musíte si založit nový život, naučit se nový jazyk, zvyky dané země. Není to vůbec jednoduché, ale za ty zážitky, nové rodiny a kamarády to stojí a přála bych si všem vyzkoušet jaké to je.
A co jsem dělala od posledního článku? Udělala jsem brigadeiro, které se hned snědlo, jak bylo dobré; šla na Rotary akci, kde jsem se prošla v saku na přehlídkovém mole a pak skončila v moři mokrá od hlavy až k patě; jela na výlet do německého městečka Pomerode, kde jsem šla do ZOO a dala si štrůdl; šla do kina, dala si napůl ten největší popcorn a následně dva mega kopečky zmrzliny; obědvala v restauraci v přístavu; setkala se s guvernérkou mého distriktu; oslavila 18. narozeniny mé nejlepší kamarádky Annalee; zúčastnila se narozeninové párty Annalee, kde jsem jí na oplátku strčila hlavu do dortu, relaxovala v houpací síti, jedla, jedla a jedla, tancovala a dívala se na filmy; opalovala se na pláži a nespálila se; znovu navštívila Parque Unipraias a spálila se; uvařila český puding a hlavně přibrala 5 kilo (z toho 2 za dva týdny)! Stalo se toho hodně a já jsem si to užila i přes to všechno, co už víte.

I když to někdy není úplně nejlehčí, nemůžu pomyslet na to, že jednou pojedu domů. To, co tu zažívám je opravdu nepopsatelný a miluju to tady! Vážně bych všem přála si to vyzkoušet, protože je to skvělá zkušenost a hlavně potkáte spoustu nových lidí, z nichž druhý den některý ani nepoznáte, haha. Takže pokud i ty chceš příští rok někam vycestovat, přihlaš se na webu www.rotary2240youthexchange.org!

Jsme to ale modelky

Když se na Rotary akci koupete v oblečení...

Oběd v přístavu v Itajaí

Mám fotku s guvernérkou! 

Přiznávám, že je to sranda, když má někdo hlavu v dortu, haha

Jedna velká rodina

Mé nádherné město

Už nejsme Gang, ale High5 a máme se rádi, proto fotka se srdíčkem!

High5 s Kate z Austrálie, která přijela na oslavu Annalee

Tahle jsem šťastná, že jsem tady!

První orientation meeting

Ahoj všichni! O víkendu 10. a 11. září jsem měla první orientation meeting s distriktem 4651 v hlavním městě Santa Catariny, Florianópolisu. Pokud se chcete dozvědět, jak vše probíhalo, tak čtěte dál.

PÁTEK (9.9.)
Po škole jsme se sešli se studenty z našeho města a šli jsme koupit nějaké věci, které Annalee potřebovala. Koupili jsme balónky, protože oldies (studenti, kteří přiletěli v lednu, já jsem newbie) plánovali vodní bitvu, na kterou nakonec nedošlo. Dále jsme si koupili jídlo, aby jsme neměli o víkendu hlad a jako poslední stejné náramky, které značí naše přátelství, neboli náš Gang, jak se přezdíváme. Po nákupech jsme měli portugalštinu a když hodina skončila, jela jsem s mamčou a Annalee na nehty. Tam jsem zjistila, že nemám náš náramek, který jsem před půl hodinou měla, protože jsme ho ukazovaly mamce. No nebyla bych to já, kdybych něco neztratila. Potom jsme jely k Annalee, aby si sbalila věci, protože u nás měla spát. K večeru jsme s Annalee zašly do obchodu, protože jsme se rozhodly, že uděláme brigadeiro. Upřímně vám říkám, že lepší brigadeiro jsem tady ještě neměla, a to jsem jich měla hodně. A ne, neříkám to jen proto, že jsem ho dělala já. Až přijedu, tak vám brigadeiro udělám a budete se olizovat až za ušima, to vám slibuju! Měly jsme vstávat v 5:30, protože na meetingu jsme měli být do 7:30 a cesta trvá něco málo přes hodinu, ale do 2:30 jsme se dívaly na vtipná videa a smály jsme se na celý byt. Pořád doufám, že jsme nevzbudily rodiče, což je asi trošku nemožné, haha.

SOBOTA (10.9.)
Vstávání v 5:30 proběhlo úspěšně. Dobalily jsme si kufry, nasnídali se, připravili se na cestu a nakonec jsme vyjeli až v 6:30. Cesta do Florianópolisu byla v pořádku, žádná zácpa, problém, nic. Když jsme ale přijeli do hlavního města, nastal problém, nevěděli jsme, kam dál jet. Zapnuli jsme navigaci a mysleli si, že nás vede dobře. Opak byl pravdou a my skončili úplně někde jinde než jsme měli být. Bylo asi 7:50 a my s Annalee jsme byly nervózní, že to nestíháme. Psaly jsme ostatním výměnným studentům, rodiče se ptali na cestu, ale nikdo nevěděl. Bloudili jsme, ale nakonec jsme v 8:30, s hodinovým zpožděním, dorazili do krásného hotelu s ještě hezčím výhledem. Zjistily jsme, že se začalo tak před 10 minutami, takže zpoždění zas tak velké nebylo. Představili se nám členové RYE našeho distriktu a pro nás, výměnné studenty, nastal šok, všem nám vzali mobily. Ze začátku jsme si zahráli pár her, spíš na pobavení než na seznámení, protože v distriktu je nás 19 (5 z USA, 4 z Mexika, 3 z Francie, 2 z Německa, 2 z Austrálie, 1 z Dánska, 1 z Nového Zélandu a já) a všichni už jsme se znali. Po hrách následovala ta nudnější část, prezentace o pravidlech Rotary, škole a rodinách. Po obědě jsme měli asi 2 hodiny volna, tak jsme je s ostatními využili k povídání. Potom jsme šli na představení capoeiry, což je brazilský bojový tanec, kde se nás všechny snažili zapojit, což se povedlo a my si to hrozně užili. Dále následovaly další prezentace, tentokrát o penězích a výletech (tahle prezentace nudná nebyla, protože jsme byli všichni natěšení, co nás čeká). Když skončily prezentace, přesunuli jsme se do jídelny, kde jsme měli večeři. Pak jsme si zašli na pokoje pro odznáčky, abychom si je mohli vyměnit. Asi hodinu jsme se všichni všech asi milionkrát ptali, jestli už mají naše odznaky a vizitky, to bylo vtipné. Pak nám Mathieu z Francie udělal venku menší koncert na saxofon a všichni jsme se divili, jak dobře hraje. Na hotelu jsme tancovali na brazilské písničky, jedli americkou čokoládu, nebo si dělali srandu ze zásobníku na kelímky (to hlavně já s Jonathanem z Mexika a chápu, že vy to nechápete, haha). Rozdali nám Rotary trička, tašku a malý balíček s čokoládou a paçocou. Pak už byl čas jít spát a nikdo nevěděl, jak máme ráno vstát, když nemáme mobily.

NEDĚLE (11.9.)
V nědeli ráno nás vzbudili tím, že na pokoji byl hotelový telefon, na který asi minutu volali. Připravila jsem se a trochu upravila, protože nám řekli, že se budeme fotit. V 7 jsme šli na snídani, kde jsme si mohli dát, co jsme chtěli. Pak jsme si zašli pro Rotary trička, saka a vlajky a čekali jsme na rodiče. Volnou chvilku všichni využili k připínání nových odznaků, což už jsem já absolvovala v sobotu v noci. Řekli nám, že se prvně půjdeme vyfotit bez rodičů. Fotili jsme se jednotlivě, všichni, ve skupinkách, s vlajkou, bez vlajky... Fotky bohužel ještě nemám, ale až je budu mít, tak je určitě uvidíte, nebojte. V sále seděli rodiče všech studentů, kromě těch mých, protože můj taťka odjížděl na měsíc do práce, takže ho mamka vezla. Všichni jsme se jim představili v portugalštině a pak jsme si zatancovali na písničku Se Ligaê. Jo a vrátili nám mobily, juhu! Šli jsme se vyfotit s rodinami, ale protože tam ta moje nebyla, vyfotila jsem se s Annalee a její rodinou, protože to bude moje druhá rodina. Pak následoval oběd, loučení a odjezd domů.

Byl to pro mě zatím nejlepší víkend v Brazílii! Všichni jsou hrozně super, jsme skvělá parta a jsem moc ráda, že s nimi můžu strávit celý rok. Už teď mi všichni chybí a nemůžu se dočkat další společné akce! Mějte se hezky a uvidíme se u dalšího článku, sakům plných odznáčků zdar!

Víc fotek bohužel nemám, protože jsem neměla jak fotit. 

48 dní v Brazílii

Ahoj všichni! Chtěla bych se omluvit, že jsem teď delší dobu nenapsala článek, ale nic moc se tu neděje, protože každý den je teoreticky stejný. I tak se ale našlo něco nového. Jsem tady už přes měsíc, přesněji 48 dní (jako vážně? vždyť jsem přijela včera ne?) a připadá mi, že jsem tu tak týden. Ten čas hrozně rychle utíká! Do školy chodím už měsíc, ale stejně si v hodinách jen čtu, píšu si s kamarády a nebo se učím portugalštinu, která je těžší než jsem si myslela, protože ničemu nerozumím.

V úterý (9.8.) mi napsala Arlete, jestli bych mohla večer přijít na Rotary schůzku, protože v neděli je tady den otců, takže se bude trošku slavit. Přišla jsem tam tedy se svým tatínkem a hned jsme se usadili. Pak začal prezident klubu něco povídat a přisedla si k nám Arlete, aby mi když tak mohla něco přeložit. Poznala jsem i jejího manžela, který je hrozně milý a přátelský! Hned se mě vyptával jak se mi tady líbí, odkud jsem a položil mi všemi velmi oblíbenou otázku "A v Česku je zima že?" tak všem vždycky odpovím, že teď je v Česku léto, které se někdy podobá i zimě v Brazílii, ale v zimě je ovšem zima a máme dokonce i sníh (no, teda někdy). Pak přišel čas na jídlo a já, protože jsem před schůzkou jedla, jsem si dala jen trochu a všichni se divili, že jím tak málo. Nebojte, jinak tady jím fakt hodně a ještě, že jsem se od mého příletu nevážila, byla bych asi dost překvapená. Taťka přinesl brigadeiro, což je brazilská pochoutka z kondenzovaného mléka a čokolády, a já jsem jich snědla asi 6, protože je to vážně moc dobrý! Ten, kdo je nebo byl v Brazílii určitě pochopí, haha. Pak mi taťka řekl, že donesli ještě zmrzlinu. I když jsem byla plná, i zmrzlinu jsem si dala, protože ta se neodmítá.

Ve středu (10.8.) jsem nešla do školy, protože jsme s Annalee a mým tatínkem jeli do Florianópolisu pro novou studentku Mie z Dánska. Přijeli jsme asi hodinu před tím, než měla Mie přiletět a zjistili jsme, že by měla přiletět ještě jedna studentka z USA. Bohužel nám chairman našeho distriktu řekl, že se jí zrušil let, takže přiletí až za 5 hodin. Měli jsme ještě čas, tak jsme si místo čekání zašli na něco malého k jídlu. Já jsem si dala pomerančový džus a pão de queijo (v překladu sýrový chleba, ale chleba to teda moc není), který jedním slovem MILUJU! Mie jsme vřele přivítali, trošku jsme si s ní popovídali a pak už jsme šli k autu. Annalee jsme dovezli k její sestřenici, která měla párty na rozloučenou, protože odlétá do USA, a pak se mě taťka zeptal, jestli bych mohla zapnout mapy, že se tady nevyzná. Chvilku jsme bloudili, protože mi nešel internet, ale nakonec jsme to zvládli!

Ve čtvrtek (11.8.) byl den studentů, takže jsme všichni dostali balíček popcornu a o velké přestávce vystoupilo pár tříd a studenti zazpívali písničku, kterou složili. Naše třída měla i balonky a transparent s číslem 201, což je číslo naší třídy. Já jsem nezpívala, protože jsem neznala slova a nerozuměla jsme jim, ale aspoň jsem držela transparent. Večer se konala menší oslava ve škole ke dni studentů, ale já jsem tam nešla, protože mi nebylo dobře, tak zůstala jsem doma.

V pátek (12.8.) nám učitel zeměpisu rozdal malé čokoládky ještě ke dni studentů (ano, den studentů se tu hodně slaví, haha). Na oběd jsem šly s Annalee a pak jsme šly koupit takové ty malé dárkové pytlíčky, do kterých bude Anna dávat odznáčky a rozdá je všem novým inboundům (já už jsem je všechny dostala). Odpoledne jsme měly já, Annalee a Mie první hodinu portugalštiny, kterou budeme mít každé pondělí a pátek. Naučila jsem se (no teda pořád nenaučila), jak časovat sloveso být a jsem z toho trošku (hodně) jelen.
V sobotu (13.8.) jsem se konečně zase viděla s tetou a šly jsme na molo na konci města. Je odtamtud hrozně krásný pohled na město! Odpoledne jsme jely s maminkou zase na nehty a já se dokonce i ostříhala. Potom jsme jely koupit taťkovi něco ke dni otců. Večer jsme šli já, Annalee a její rodina na večeři a dali jsme si ty nejlepší hranolky s chedarem na světě! Všem chutnaly, tak jsme si dali rovnou dvoje. A pak že nejím!

V neděli (14.8.) se v Brazílii slavil den otců, takže celá rodina přišla k tetě a měli jsme churrasco (grilovačka). Maso moc dobrý, to jo, ale ty dezerty byly prostě lepší! Vidíte? Zase jídlo. Pak jsme si šli zahrát basketbal (já, sestřenice Duda a Brunna proti taťkovi a bráchovi) a náš tým vyhrál! Stejně si pořád myslím, že nás nechali, haha.
V pondělí (15.8.) jsme měli další hodinu portugalštiny a poznala jsem dalšího výměnného studenta, se kterým tady budu trávit rok, tentokrát to byl Brady z USA, který bydlí ve stejném městě, ale je v jiném Rotary Clubu.
Úterý (16.8.) znamenalo další z nudných Rotary schůzek. Dostala jsem ale Rotary časopis a jídlo bylo zase hrozně dobré. Rýže, míchaná vajíčka, sýr a arašídy. Ano, trošku divná kombinace, ale přísahám, že to bylo výborný! Jo a už jsem měsíc v Brazílii!
Ve čtvrtek (18.8.) jsem se večer chystala jít spát, ale v 11 přišla mamča a zaklepala na dveře. Tak jsem si myslela, že mi jen chce popřát dobrou noc, ale ne. Držela v ruce balíček od mých rodičů z Česka! Byla jsem tak hrozně moc šťastná! V balíčku byla česká vlajka, protože jsem si ji tak nějak zapomněla doma, za což se pořád hrozně stydím, dále dvě balení bonbonů a žvýkačky.
Až do čtvrtka (25.8.) se nic zajímavého nestalo, každý den je to totiž stejné. V neděli měla naše učitelka chemie narozeniny, a protože se v úterý psal z chemie test, slavilo se až dneska. Měli jsme dort a coxinhas (kuřecí maso v těstíčku). Tady vidíte příklad toho, jak mají učitelé a studenti skvělý vztah.

Nejlepší třída na světě!

Sobota (27.8.) pro mě byla asi nejlepším dnem ze všech. Měla jsem už týden domluveno, že s tetou a její rodinou půjdu na formaturu (něco jako maturitní ples). Přišlo mi to ale divné. Chápete, maturita, teď. Kolem 4 jsem šla teda za tetou, prvně jsme odvezli mou sestřenici za kamarádkou, protože měla ten den narozeniny a pak jsme jeli zpátky. Asi hodinu jsem se malovala, protože jsem samozřejmě chtěla vypadat dobře. No a další hodinu jsem si kulmovala vlasy ze stejného důvodu. Něco po 9 jsme vyrazili z domu, i když formatura měla začít v 8. Nepřijde vám to divné? Teta mi řekla, že ještě zajedeme pro moje věci, protože u nich budu spát, neměla jsem totiž sbalené pyžamo, kartáček... Však to znáte. No a když jsem otevřela dveře bytu, ozvalo se hlasité "surpresa", což je v překladu překvapení. Bylo tam asi milion lidí (byt máme sice velký, ale tolik lidí se sem zase nevejde, takže tady bylo něco kolem 20 lidí), kteří mi začali zpívat k narozeninám. Hned jsem začala brečet a ta snaha, kterou jsem vynaložila do perfektního makeupu, byla rázem pryč. Pak mi promítli videa mých kamarádů, rodičů a sestry z Česka a co myslíte, že jsem dělala? Ano, uhodli jste. Pořád jsem brečela. A určitě nejlepší a nejvtipnější část večera byla mexická tradice, kdy musíte ukousnout dort. No tak jsem se teda chystala ukousnout dort, když v tom jsem přistála v dortu. Ano, strkání hlavy do dortu je mexická tradice. Více se asi dozvíte ve videu, které najdete tady, nebo níže.

Dort je ještě v pohodě!

XOXO Gossip Girls

District 4651 (samozřejmě je nás víc, ale někteří bohužel bydlí daleko)

Pondělí (29.8.)! Jsem oficiálně šestnáctiletá! Hrozně mi udělalo radost, když mi spolužáci zazpívali k narozeninám, jak portugalsky, tak anglicky. Přiznám se, že díky mým narozeninám jsem se naučila písničku, která se zpívá, když má někdo narozeniny. Večer jsme šli s Annalee, Bradym a jeho sestrou Vitorií do restaurace a dali jsme si hranolky, které jsme ani nemohli sníst, haha.
V úterý (30.8.) byla Rotary schůzka věnovaná výměnným studentům a 4 reboundi měli prezentace o zemi, ve které byli. Dva kluci měli ve své prezentaci zahrnutou i Prahu, tak jsem vždycky zajásala a všichni se na mě dívali haha.

Tak tohle je ten slavný GANG!

 

Středa (1.9.). Pro vás v Česku asi ne moc zábavný den že? Já jsem se ale šla odpoledne s taťkou projít na pláž a poprvé jsem ochutnala kokosovou vodu, která byla moc dobrá! A taky jsme si dali churros, což nevím, jak vám popsat. Ale je to hrozně moc sladký a hrozně moc dobrý.

Tak jo, to by bylo pro tenhle článek všechno. Gratuluji, jestli jste ho dočetli až sem. Omlouvám se, že je trošku obsáhlejší, protože jsem delší dobu nic nepřidala. Budu se snažit přidávat články tak jednou za dva týdny. Nechci se k tomu ale nutit, tak uvidíme.
Portugalština? Těžká! Založila jsem si sešit, kam si píšu časování sloves, slovíčka a všechno, co mi pomůže, a jsem z toho úplně vedle. Hodně rozumím a už jsem začala i mluvit, sice vždycky udělám asi miliardu chyb, ale mluvím!
Pokud mátě nějakou otázku, určitě se mě zeptejte. Budu moc ráda, když vám budu moct s něčím pomoct.
Mějte se hezky a všem školákům hodně štěstí a zdaru ve škole!

Moje peněženka pláče, první den ve škole a párty

STŘEDA (27.7.)
S Annalee jsme se od mého příletu neviděly, tak jsme se domluvily, že se půjdeme podívat po městě. Nejprve jsme zašly do obchodního centra s tím, že si chci koupit nějaké boty. Anna mi řekla, že si tady kupovala boty Converse a že ten obchod byl určitě v tomhle obchoďáku. No, ten obchod jsme hledaly asi 20 minut, už jsem byla docela zoufalá, že odejdu s prázdnou, ale nakonec jsme ho našly (třikrát hurá)! Nikdy se mi nestalo, že bych strávila v obchodě 5 minut. Vyhlídla jsem si jedny Conversky, požádala o číslo, vyzkoušela a hned brala! Dále jsme se podívaly do obchodu Havaianas, protože pokud nemáte v Brazílii žabky Havaianas, jako byste nebyli. Takže další boty! Pak jsem se Annalee zeptala, jestli je tu někde açaí, které jsem chtěla ochutnat už od té chvíle, co jsem se dozvěděla, že jedu do Brazílie. Tak jsme tedy šly a ani nejde slovy popsat, jak dobré to bylo. Od té doby si dávám açaí všude, kde to jde. Pak jsme šly pěšky ke mně domů a Anna mi nabídla, jestli u ní nechci přespat, tak jsem si sbalila věci a přijeli pro nás rodiče a bratr Annalee (moje druhá host rodina), jeli jsme na pizzu a nakonec k nim domů.

Pokud patříte k těm, co ještě neochutnali açaí, pak vás upřímně lituji, protože přicházíte o nejlepší věc na světě!

ČTVRTEK (28.7.)
Ve čtvrtek jsme já, Anna, Rose (výměnná studentka z Nového Zélandu) a kamarádi Annalee jeli do zábavního parku Beto Carrero World. Vstupné bylo teda docela drahé, ale tak co, jsem v Brazílii tak si to můžu dovolit! Udělali jsme velmi inteligentní rozhodnutí, že se půjdeme nejprve najíst. Copak se jí před tím než jdete na horskou dráhu? Tak jsme si nakonec já a Anna daly jen něco malého, ale ostatní si dali burger (jako vážně?). Hned po jídle jsme vyrazili na první atrakci, která se mému žaludku moc nelíbila, ale i přesto jsme ji úspěšně zvládli! Pak jsme šli asi na milion dalších atrakcí, dokonce i na 100 metrů vysokou věž, kterou jsem taky zvládla, a do zoo. Dále jsme učinili další skvělé rozhodnutí, že půjdeme na zmrzlinu. Zmrzlinu já ráda za všech okolností, ale ne když jsem měla znovu absolvovat 100 metrů vysokou věž. Nakonec jsme na věž (bohužel nebo díkybohu?) nešli, ale šli jsme na další dvě horské dráhy. Všechny atrakce jsem přežila ve zdraví a těším se, až tam znova pojedeme.

 

SOBOTA (30.7.)
Na oběd k nám přišla další sestra mé maminky i se svým manželem tak jsem je pozdravila jak se to v Brazílii sluší a patří - obejmutím a pusou na tvář. Po obědě mi mamča řekla, že odpoledne půjdeme na nehty. Mezitím mi teta upletla copánek, protože se jí moc líbily moje vlasy. Odpoledne jsme tedy jely na nehty do Itajaí a zatímco jsem čekala na mamču s novými nehty, hrála jsem na mobilu Asphalt, jak už je to u mě zvykem, protože se na mobilu nic jiného bez Wi-Fi dělat nedá. Potom jsme jely vyzvednout tetu s manželem a jeli jsme nakupovat do Balneário Shopping. Poprvé jsem v Brazílii platila kartou, protože můj nákup byl dražší než jsem očekávala. Pak jsme šli na jídlo a já se asi 10 minut rozhodovala, co si dám, protože jak už ode mě určitě víte, jídlo je tady vážně výborné. Nakonec jsem si dala jídlo v Árabi's, kde dělají malé slané i sladké pizzy. Měla jsem jednu s kuřecím masem, slaninou a kukuřicí, další sýrovou a poslední s banánem, skořicí a kondenzovaným mlékem. Po jídle jsme se šli ještě podívat do pár obchodů. Chtěli jsme zmrzlinu, jenže bylo 11 a zavírají v 11. Taky jsme si nemohli vzpomenout dřív že. No tak jsme jeli domů, vystoupili z auta a šli na pláž hledat nějaký stánek se zmrzlinou. Našli jsme a tak jsme jedli o půlnoci na pláži zmrzlinu.

NEDĚLE (31. 7.)
Dcera mého bratra měla ten den narozeniny, takže se u nás konala menší oslava. Annalee mi napsala, že s rodinou půjdou na takovou vyhlídku v Balneáriu, kam jsme obě chtěly jít, tak jestli nechci jít s nimi. Nahoru se dostanete pomocí lanovky a dolů buď zase lanovkou nebo zip liningem. Řekla jsem si, že takovou příležitost už nemusím mít, tak jsem se rozhodla pro zip lining a udělala jsem dobře. Řítit se 750 metrů a mít výhled na úžasnou pláž, to byl teda zážitek! Na pláži jsme si dali šťávu z cukrové třtiny a zmrzlinu.

 

PONDĚLÍ (1. 8.)
První den školy. Budík mám nařízený na 6:15, ale jako obvykle zaspím a vstávám až v 6:30. Jdu do kuchyně na svou obvyklou snídani, cornflaky s jogurtem. Škola začíná v 7:30 a maminka mi říká, že pojedeme v 6:55, protože je to 20 minut autem a musíme tam být dřív, aby mě mohla Annalee zavést k Arlete (ředitelka školy a moje Rotary counselorka). Samozřejmě nestíhám, tak rychle hltám snídani, jdu se obléct a trochu se upravuji. Nevyjíždíme v 6:55, ale v 7:05. Nervózně sedím v autě a pořád kontroluji čas. Přijíždíme ke škole, kde už na mě čeká Anna. Vede mě k Arlete a jde do své třídy. S Arlete čekám 10 minut, ani nevím na co, a potom mě vede do mé nové třídy (která musí být až v posledním patře). Krátce mě představí a když řekne, že jsem z České republiky, pár lidí vůbec netuší, kde že ta Česká republika vůbec je. Jelikož byly dva týdny prázdnin, učitel všem rozdává lízátka na uvítanou a i já jedno dostanu. Potom jdeme do tělocvičny a po cestě za mnou přiběhne několik holek a na všechno se mě vyptávají - ,,Jak se jmenuješ? Kolik ti je? Odkud že jsi? A kde to je ta Česká republika? Co posloucháš za hudbu? Sleduješ nějaké seriály?". Na tyhle otázky už mám nacvičenou odpověď. První dvě hodiny je tělocvik, který strávím povídáním o sobě, proč zrovna Brazílie a jestli se mi tady líbí. V dalších třech hodinách si čtu Harryho Pottera, protože absolutně ničemu nerozumím. V 11:55 se se mnou všichni spolužáci rozloučí, já jdu hledat maminku a když ji úspěšně najdu, jdeme na oběd. Po obědě jedeme domů a já si lehám na gauč v obýváku a sleduji Amerika hledá topmodelku.

Mé spolužačky

Školní uniforma - školní tričko a mikina, džíny a tenisky

ÚTERÝ (2. 8.)
Úterní ráno i dopoledne se táhlo ve stejném duchu jako v pondělí. Měli jsme ale i odpolední vyučování, které je od 13:30 do 17:55. První dvě hodiny byla angličtina (konečně nějaká hodina, ve které všemu rozumím!), třetí hodinu jsme měli volno, tak jsem šla se spolužačkami na açaí a poslední dvě hodiny jsem si zase četla. Večer jsem šla na první Rotary schůzku, která trvala dvě a půl hodiny a byla pro mě nudná, protože jsem zase ničemu nerozuměla. Arlete se mě zeptala, jestli se chci představit, tak jsem se všem představila v portugalštině, protože Arlete je jediná, která umí anglicky. Po hodině a půl konečně přišel čas na jídlo a nějaký pán za mnou přišel a zeptal se mě, jak dlouho jsem v Brazílii, tak jsem mu řekla, že dva týdny. Začal mě chválit, že jsem tady teprve dva týdny a už takhle mluvím. To mi udělalo radost! Domů jsme dorazily asi v 11 večer a já jsem byla unavená jak nikdy předtím.

PÁTEK (5. 8.)
Ráno jsem se probudila a slyšela jsem mamku s někým mluvit, tak jsem si říkala, že asi s někým telefonuje, ale jak jsem přišla do kuchyně, tak tam byl taťka! Přijel dřív z práce, takže už jsme doma všichni. Přivezl mi odznak na sako z olympijských her v Riu, což mě moc potěšilo! Škola byla stejná jako každý den a odpoledne se mě Anna zeptala, jestli bych mohla jít na narozeninovou párty, nejlepší kamarádky její sestřenice, protože by chtěla, abych šla. K večeru mě teda taťka dovezl k Annalee a večer jsme jely na párty, kde jsme se dívali na zahajovací ceremoniál olympijských her.

SOBOTA (6. 8.)
Odpoledne jsme jely s maminkou zase na nehty a potom dobít kredit na můj mobil, takže už nemusím hrát jen Asphalt! A večer jsem jela na další narozeninovou párty, tentokrát mojí spolužačky Any Laury. Docela vtipné bylo to, když jsem se spolužaček zeptala, jestli si mám vzít sukni nebo šaty a ony mi napsaly, že je to normální párty, že si můžu vzít džíny. Tak tam přijdu a všichni v šatech! Ponaučení pro příště, haha.

Spolužačka Milene

Jídlo, týden v Brazílii a znovu jídlo!

Ahoj všichni! Nemůžu uvěřit tomu, že už jsem přes týden v Brazílii! Přijde mi, že na výměně ten čas ubíhá rychleji než když jsem doma a to není vůbec dobře. Tento týden jsem pořád jenom jedla což dost vypovídá o fotkách, které uvidíte.

ÚTERÝ

Ráno jsme šly s maminkou vyvenčit našeho pejska Chico takže jsem měla možnost vidět, jak je moje město nádherné! Fotky bohužel nemám, protože je nebezpečné mít na ulici mobil v ruce. Po procházce jsme došly domů a maminka začala vařit oběd. Měly jsme ty nejlepší těstoviny s masem, jaké jsem kdy měla a nemůžu se dočkat, až je budu mít znova! Na fotce můžete vidět, jak vypadá oběd v Brazílii - většinou nějaké maso, příloha, rýže, farinha (mouka) a pak zelenina nebo ovoce. K večeři maminka uvařila tapioku s masem.

STŘEDA
Ve středu moje maminka celý den pracovala, takže mě v poledne vyzvedla teta a jely jsme s ní a ještě s dcerami (starší Ana Marta a mladší Duda) do Balneário Shopping. Prvně jsme zašly do restaurace, kde jsem si dala ten nejlepší burger na světě a to vážně nepřeháním! Potom mě Duda vzala na zmrzlinu Freddo, která byla fakt skvělá! Pak jsme šly po obchodech, ale nic jsem si nekoupila. Dojely jsme domů a Ana Marta se mě zeptala, jestli bych s ní nechtěla jít na nehty, samozřejmě jsem to nemohla odmítnout. Potom jsme si domů objednaly pizzu, která byla jak jinak než výborná! A Duda mě naučila čísla, oblečení, barvy a jídla v portugalštině.

ČTVRTEK

K obědu jsme měly zase tapioku, která byla tentokrát ještě lepší! Potom jsme s maminkou vyzvedly Dudu a jely jsme do Itajaí. Podívaly jsme se, kde budou moji host rodiče od listopadu bydlet. Pak jsme jely do Univali (škola, na které budu studovat) a tam jsem potkala asi 5 učitelů. Jeden byl před třemi lety v Česku a říkal mi, že Praha je hrozně krásné město plné historie a kultury. K večeru jsme vyzvedly ještě tetu a na přání Dudy jsme jely do cukrárny. Tam jsem si dala kávu s Nutellou (ach bože, ta byla tak výborná!) a cupcake, který jste si mohli sami vytvořit. Večer musela jet maminka pracovat, tak jsem zůstala s tetou a Dudou, která mě zase naučila nová slova a vyfotily jsme se na polaroid.

PÁTEK

Ráno jela maminka pracovat a v poledne mi napsala, ať se nachystám, že si zajedeme na oběd. Jely jsme zase do Balneário Shopping. Po obědě jsme jely do Itajaí, kde si maminka nechala udělat manikúru. Zašly jsme si na kávu a dort (v mém případě dva dorty, haha) a dostala jsem tři balení popcornu (v Brazílii "pipoca"). Potom jsme jely do obchodu podobnému jako je Ikea v Česku, kde jsme musely koupit židle a stůl, protože jsme v sobotu čekaly velkou návštěvu. A pak jsme jely do obchodu s jídlem, kde jsme strávily asi hodinu a půl.

SOBOTA

V sobotu k nám přišla velká návštěva, něco kolem 15 lidí. Byli to studenti mojí maminky. Nikdo z nich neuměl anglicky, což mě docela mrzelo, protože jsem se s nimi nemohla moc bavit. Nakonec ale přišla Duda, takže jsem měla o zábavu postaráno. Jedly jsme čokoládu, natáčely videa, zpívaly jsme a tancovaly. K obědu jsme měli steak, rýži a bramborový salát (stejný jako v Česku) a jako dezert maminka připravila čokoládu s paçocou a kondenzovaným mlékem. Paçoca je brazilská sladkost z arašídů, která je, jak všechno tady, výborná! A taky jsem zase vyfotila pár fotek z terasy, abyste taky mohli vidět, v jakém krásném městě žiji.

NEDĚLE

V neděli jsem se přes den dívala na televizi a večer se mě maminka zeptala, jestli s ní chci jít do kostela, tak jsem jí řekla, že půjdu ráda. Myslím, že být v brazilském kostele pro mě byl dosud největší zážitek, je to úplně jiné než u nás! Ze začátku zahráli studenti čtyři písničky a nehráli třeba na varhany, ale na elektrické kytary a bicí! A pak asi půl hodiny mluvil pastor, který bydlí v severní Brazílii a přijel do Itajaí jen kvůli tomu, aby nám něco sdělil (bohužel jsem mu vůbec nic nerozuměla). I když nejsem věřící, tak mě hrozně dojalo, jak se ti lidi chovají, promlouvají k Bohu a při všech písničkách zpívají se studenty a drží se za ruce s ostatními. Jsem moc ráda, že mě tam maminka vzala! Při cestě domů jsme se stavily na jídle v Quickies, kde jsem si dala další skvělý burger!

PONDĚLÍ

Oběd jsme měly zase venku, protože maminka hodně pracuje, tak nemá moc času na vaření. Po obědě jsme jely do muzea mořského světa, kde se mi moc líbilo! V každé části byly na zdi poštovní známky s určitými zvířaty a na jedné nástěnce jsem našla naši známku ještě z doby, kdy bylo Československo! Když už jsme byly v Itajaí, navštívily jsme ženu mého bratra a její dceru. Později jsme měly na něco chuť, tak jsme si zajely do obchodního centra na kávu a jablečný dort a hádejte jaký byl, samozřejmě, že výborný! Potom jsme šly nakoupit něco málo k jídlu a maminka mi řekla, že k večeři udělá polévku. Přišly jsme domů a maminka začala vařit, pak mě zavolala k jídlu a na stole byla čočková polévka! Byla skvělá a přesně taková, jak ji děláme i doma. A naučila jsem maminku říkal slovo "čočka".

 

Po týdnu, co jsem tady, už hodně rozumím, ale ještě se bojím mluvit. S maminkou se v pohodě domluvím, a když ani jedna nerozumíme, prostě použijeme překladač. Možná se divíte, proč píšu jen o mamince. Mám i tatínka, ale ten na měsíc odjel pracovat na loď a pak se na měsíc vrátí domů a takhle je to pořád dokola.
Za týden půjdu poprvé do školy, protože jsou teď dva týdny prázdnin. Docela se tam těším, protože potkám nové kamarády a pomůže mi to v portugalštině.
Tak a tohle byl můj první týden v Brazílii, plný jídla, smíchu (žádné slzy!) a skvělých zážitků a já jen doufám, že následující týdny budou ještě lepší!