PÁTEK (9.9.)
Po škole jsme se sešli se studenty z našeho města a šli jsme koupit nějaké věci, které Annalee potřebovala. Koupili jsme balónky, protože oldies (studenti, kteří přiletěli v lednu, já jsem newbie) plánovali vodní bitvu, na kterou nakonec nedošlo. Dále jsme si koupili jídlo, aby jsme neměli o víkendu hlad a jako poslední stejné náramky, které značí naše přátelství, neboli náš Gang, jak se přezdíváme. Po nákupech jsme měli portugalštinu a když hodina skončila, jela jsem s mamčou a Annalee na nehty. Tam jsem zjistila, že nemám náš náramek, který jsem před půl hodinou měla, protože jsme ho ukazovaly mamce. No nebyla bych to já, kdybych něco neztratila. Potom jsme jely k Annalee, aby si sbalila věci, protože u nás měla spát. K večeru jsme s Annalee zašly do obchodu, protože jsme se rozhodly, že uděláme brigadeiro. Upřímně vám říkám, že lepší brigadeiro jsem tady ještě neměla, a to jsem jich měla hodně. A ne, neříkám to jen proto, že jsem ho dělala já. Až přijedu, tak vám brigadeiro udělám a budete se olizovat až za ušima, to vám slibuju! Měly jsme vstávat v 5:30, protože na meetingu jsme měli být do 7:30 a cesta trvá něco málo přes hodinu, ale do 2:30 jsme se dívaly na vtipná videa a smály jsme se na celý byt. Pořád doufám, že jsme nevzbudily rodiče, což je asi trošku nemožné, haha.
SOBOTA (10.9.)
Vstávání v 5:30 proběhlo úspěšně. Dobalily jsme si kufry, nasnídali se, připravili se na cestu a nakonec jsme vyjeli až v 6:30. Cesta do Florianópolisu byla v pořádku, žádná zácpa, problém, nic. Když jsme ale přijeli do hlavního města, nastal problém, nevěděli jsme, kam dál jet. Zapnuli jsme navigaci a mysleli si, že nás vede dobře. Opak byl pravdou a my skončili úplně někde jinde než jsme měli být. Bylo asi 7:50 a my s Annalee jsme byly nervózní, že to nestíháme. Psaly jsme ostatním výměnným studentům, rodiče se ptali na cestu, ale nikdo nevěděl. Bloudili jsme, ale nakonec jsme v 8:30, s hodinovým zpožděním, dorazili do krásného hotelu s ještě hezčím výhledem. Zjistily jsme, že se začalo tak před 10 minutami, takže zpoždění zas tak velké nebylo. Představili se nám členové RYE našeho distriktu a pro nás, výměnné studenty, nastal šok, všem nám vzali mobily. Ze začátku jsme si zahráli pár her, spíš na pobavení než na seznámení, protože v distriktu je nás 19 (5 z USA, 4 z Mexika, 3 z Francie, 2 z Německa, 2 z Austrálie, 1 z Dánska, 1 z Nového Zélandu a já) a všichni už jsme se znali. Po hrách následovala ta nudnější část, prezentace o pravidlech Rotary, škole a rodinách. Po obědě jsme měli asi 2 hodiny volna, tak jsme je s ostatními využili k povídání. Potom jsme šli na představení capoeiry, což je brazilský bojový tanec, kde se nás všechny snažili zapojit, což se povedlo a my si to hrozně užili. Dále následovaly další prezentace, tentokrát o penězích a výletech (tahle prezentace nudná nebyla, protože jsme byli všichni natěšení, co nás čeká). Když skončily prezentace, přesunuli jsme se do jídelny, kde jsme měli večeři. Pak jsme si zašli na pokoje pro odznáčky, abychom si je mohli vyměnit. Asi hodinu jsme se všichni všech asi milionkrát ptali, jestli už mají naše odznaky a vizitky, to bylo vtipné. Pak nám Mathieu z Francie udělal venku menší koncert na saxofon a všichni jsme se divili, jak dobře hraje. Na hotelu jsme tancovali na brazilské písničky, jedli americkou čokoládu, nebo si dělali srandu ze zásobníku na kelímky (to hlavně já s Jonathanem z Mexika a chápu, že vy to nechápete, haha). Rozdali nám Rotary trička, tašku a malý balíček s čokoládou a paçocou. Pak už byl čas jít spát a nikdo nevěděl, jak máme ráno vstát, když nemáme mobily.
NEDĚLE (11.9.)
V nědeli ráno nás vzbudili tím, že na pokoji byl hotelový telefon, na který asi minutu volali. Připravila jsem se a trochu upravila, protože nám řekli, že se budeme fotit. V 7 jsme šli na snídani, kde jsme si mohli dát, co jsme chtěli. Pak jsme si zašli pro Rotary trička, saka a vlajky a čekali jsme na rodiče. Volnou chvilku všichni využili k připínání nových odznaků, což už jsem já absolvovala v sobotu v noci. Řekli nám, že se prvně půjdeme vyfotit bez rodičů. Fotili jsme se jednotlivě, všichni, ve skupinkách, s vlajkou, bez vlajky... Fotky bohužel ještě nemám, ale až je budu mít, tak je určitě uvidíte, nebojte. V sále seděli rodiče všech studentů, kromě těch mých, protože můj taťka odjížděl na měsíc do práce, takže ho mamka vezla. Všichni jsme se jim představili v portugalštině a pak jsme si zatancovali na písničku Se Ligaê. Jo a vrátili nám mobily, juhu! Šli jsme se vyfotit s rodinami, ale protože tam ta moje nebyla, vyfotila jsem se s Annalee a její rodinou, protože to bude moje druhá rodina. Pak následoval oběd, loučení a odjezd domů.
Byl to pro mě zatím nejlepší víkend v Brazílii! Všichni jsou hrozně super, jsme skvělá parta a jsem moc ráda, že s nimi můžu strávit celý rok. Už teď mi všichni chybí a nemůžu se dočkat další společné akce! Mějte se hezky a uvidíme se u dalšího článku, sakům plných odznáčků zdar!
Víc fotek bohužel nemám, protože jsem neměla jak fotit.
Žádné komentáře:
Okomentovat