První orientation meeting

Ahoj všichni! O víkendu 10. a 11. září jsem měla první orientation meeting s distriktem 4651 v hlavním městě Santa Catariny, Florianópolisu. Pokud se chcete dozvědět, jak vše probíhalo, tak čtěte dál.

PÁTEK (9.9.)
Po škole jsme se sešli se studenty z našeho města a šli jsme koupit nějaké věci, které Annalee potřebovala. Koupili jsme balónky, protože oldies (studenti, kteří přiletěli v lednu, já jsem newbie) plánovali vodní bitvu, na kterou nakonec nedošlo. Dále jsme si koupili jídlo, aby jsme neměli o víkendu hlad a jako poslední stejné náramky, které značí naše přátelství, neboli náš Gang, jak se přezdíváme. Po nákupech jsme měli portugalštinu a když hodina skončila, jela jsem s mamčou a Annalee na nehty. Tam jsem zjistila, že nemám náš náramek, který jsem před půl hodinou měla, protože jsme ho ukazovaly mamce. No nebyla bych to já, kdybych něco neztratila. Potom jsme jely k Annalee, aby si sbalila věci, protože u nás měla spát. K večeru jsme s Annalee zašly do obchodu, protože jsme se rozhodly, že uděláme brigadeiro. Upřímně vám říkám, že lepší brigadeiro jsem tady ještě neměla, a to jsem jich měla hodně. A ne, neříkám to jen proto, že jsem ho dělala já. Až přijedu, tak vám brigadeiro udělám a budete se olizovat až za ušima, to vám slibuju! Měly jsme vstávat v 5:30, protože na meetingu jsme měli být do 7:30 a cesta trvá něco málo přes hodinu, ale do 2:30 jsme se dívaly na vtipná videa a smály jsme se na celý byt. Pořád doufám, že jsme nevzbudily rodiče, což je asi trošku nemožné, haha.

SOBOTA (10.9.)
Vstávání v 5:30 proběhlo úspěšně. Dobalily jsme si kufry, nasnídali se, připravili se na cestu a nakonec jsme vyjeli až v 6:30. Cesta do Florianópolisu byla v pořádku, žádná zácpa, problém, nic. Když jsme ale přijeli do hlavního města, nastal problém, nevěděli jsme, kam dál jet. Zapnuli jsme navigaci a mysleli si, že nás vede dobře. Opak byl pravdou a my skončili úplně někde jinde než jsme měli být. Bylo asi 7:50 a my s Annalee jsme byly nervózní, že to nestíháme. Psaly jsme ostatním výměnným studentům, rodiče se ptali na cestu, ale nikdo nevěděl. Bloudili jsme, ale nakonec jsme v 8:30, s hodinovým zpožděním, dorazili do krásného hotelu s ještě hezčím výhledem. Zjistily jsme, že se začalo tak před 10 minutami, takže zpoždění zas tak velké nebylo. Představili se nám členové RYE našeho distriktu a pro nás, výměnné studenty, nastal šok, všem nám vzali mobily. Ze začátku jsme si zahráli pár her, spíš na pobavení než na seznámení, protože v distriktu je nás 19 (5 z USA, 4 z Mexika, 3 z Francie, 2 z Německa, 2 z Austrálie, 1 z Dánska, 1 z Nového Zélandu a já) a všichni už jsme se znali. Po hrách následovala ta nudnější část, prezentace o pravidlech Rotary, škole a rodinách. Po obědě jsme měli asi 2 hodiny volna, tak jsme je s ostatními využili k povídání. Potom jsme šli na představení capoeiry, což je brazilský bojový tanec, kde se nás všechny snažili zapojit, což se povedlo a my si to hrozně užili. Dále následovaly další prezentace, tentokrát o penězích a výletech (tahle prezentace nudná nebyla, protože jsme byli všichni natěšení, co nás čeká). Když skončily prezentace, přesunuli jsme se do jídelny, kde jsme měli večeři. Pak jsme si zašli na pokoje pro odznáčky, abychom si je mohli vyměnit. Asi hodinu jsme se všichni všech asi milionkrát ptali, jestli už mají naše odznaky a vizitky, to bylo vtipné. Pak nám Mathieu z Francie udělal venku menší koncert na saxofon a všichni jsme se divili, jak dobře hraje. Na hotelu jsme tancovali na brazilské písničky, jedli americkou čokoládu, nebo si dělali srandu ze zásobníku na kelímky (to hlavně já s Jonathanem z Mexika a chápu, že vy to nechápete, haha). Rozdali nám Rotary trička, tašku a malý balíček s čokoládou a paçocou. Pak už byl čas jít spát a nikdo nevěděl, jak máme ráno vstát, když nemáme mobily.

NEDĚLE (11.9.)
V nědeli ráno nás vzbudili tím, že na pokoji byl hotelový telefon, na který asi minutu volali. Připravila jsem se a trochu upravila, protože nám řekli, že se budeme fotit. V 7 jsme šli na snídani, kde jsme si mohli dát, co jsme chtěli. Pak jsme si zašli pro Rotary trička, saka a vlajky a čekali jsme na rodiče. Volnou chvilku všichni využili k připínání nových odznaků, což už jsem já absolvovala v sobotu v noci. Řekli nám, že se prvně půjdeme vyfotit bez rodičů. Fotili jsme se jednotlivě, všichni, ve skupinkách, s vlajkou, bez vlajky... Fotky bohužel ještě nemám, ale až je budu mít, tak je určitě uvidíte, nebojte. V sále seděli rodiče všech studentů, kromě těch mých, protože můj taťka odjížděl na měsíc do práce, takže ho mamka vezla. Všichni jsme se jim představili v portugalštině a pak jsme si zatancovali na písničku Se Ligaê. Jo a vrátili nám mobily, juhu! Šli jsme se vyfotit s rodinami, ale protože tam ta moje nebyla, vyfotila jsem se s Annalee a její rodinou, protože to bude moje druhá rodina. Pak následoval oběd, loučení a odjezd domů.

Byl to pro mě zatím nejlepší víkend v Brazílii! Všichni jsou hrozně super, jsme skvělá parta a jsem moc ráda, že s nimi můžu strávit celý rok. Už teď mi všichni chybí a nemůžu se dočkat další společné akce! Mějte se hezky a uvidíme se u dalšího článku, sakům plných odznáčků zdar!

Víc fotek bohužel nemám, protože jsem neměla jak fotit. 

48 dní v Brazílii

Ahoj všichni! Chtěla bych se omluvit, že jsem teď delší dobu nenapsala článek, ale nic moc se tu neděje, protože každý den je teoreticky stejný. I tak se ale našlo něco nového. Jsem tady už přes měsíc, přesněji 48 dní (jako vážně? vždyť jsem přijela včera ne?) a připadá mi, že jsem tu tak týden. Ten čas hrozně rychle utíká! Do školy chodím už měsíc, ale stejně si v hodinách jen čtu, píšu si s kamarády a nebo se učím portugalštinu, která je těžší než jsem si myslela, protože ničemu nerozumím.

V úterý (9.8.) mi napsala Arlete, jestli bych mohla večer přijít na Rotary schůzku, protože v neděli je tady den otců, takže se bude trošku slavit. Přišla jsem tam tedy se svým tatínkem a hned jsme se usadili. Pak začal prezident klubu něco povídat a přisedla si k nám Arlete, aby mi když tak mohla něco přeložit. Poznala jsem i jejího manžela, který je hrozně milý a přátelský! Hned se mě vyptával jak se mi tady líbí, odkud jsem a položil mi všemi velmi oblíbenou otázku "A v Česku je zima že?" tak všem vždycky odpovím, že teď je v Česku léto, které se někdy podobá i zimě v Brazílii, ale v zimě je ovšem zima a máme dokonce i sníh (no, teda někdy). Pak přišel čas na jídlo a já, protože jsem před schůzkou jedla, jsem si dala jen trochu a všichni se divili, že jím tak málo. Nebojte, jinak tady jím fakt hodně a ještě, že jsem se od mého příletu nevážila, byla bych asi dost překvapená. Taťka přinesl brigadeiro, což je brazilská pochoutka z kondenzovaného mléka a čokolády, a já jsem jich snědla asi 6, protože je to vážně moc dobrý! Ten, kdo je nebo byl v Brazílii určitě pochopí, haha. Pak mi taťka řekl, že donesli ještě zmrzlinu. I když jsem byla plná, i zmrzlinu jsem si dala, protože ta se neodmítá.

Ve středu (10.8.) jsem nešla do školy, protože jsme s Annalee a mým tatínkem jeli do Florianópolisu pro novou studentku Mie z Dánska. Přijeli jsme asi hodinu před tím, než měla Mie přiletět a zjistili jsme, že by měla přiletět ještě jedna studentka z USA. Bohužel nám chairman našeho distriktu řekl, že se jí zrušil let, takže přiletí až za 5 hodin. Měli jsme ještě čas, tak jsme si místo čekání zašli na něco malého k jídlu. Já jsem si dala pomerančový džus a pão de queijo (v překladu sýrový chleba, ale chleba to teda moc není), který jedním slovem MILUJU! Mie jsme vřele přivítali, trošku jsme si s ní popovídali a pak už jsme šli k autu. Annalee jsme dovezli k její sestřenici, která měla párty na rozloučenou, protože odlétá do USA, a pak se mě taťka zeptal, jestli bych mohla zapnout mapy, že se tady nevyzná. Chvilku jsme bloudili, protože mi nešel internet, ale nakonec jsme to zvládli!

Ve čtvrtek (11.8.) byl den studentů, takže jsme všichni dostali balíček popcornu a o velké přestávce vystoupilo pár tříd a studenti zazpívali písničku, kterou složili. Naše třída měla i balonky a transparent s číslem 201, což je číslo naší třídy. Já jsem nezpívala, protože jsem neznala slova a nerozuměla jsme jim, ale aspoň jsem držela transparent. Večer se konala menší oslava ve škole ke dni studentů, ale já jsem tam nešla, protože mi nebylo dobře, tak zůstala jsem doma.

V pátek (12.8.) nám učitel zeměpisu rozdal malé čokoládky ještě ke dni studentů (ano, den studentů se tu hodně slaví, haha). Na oběd jsem šly s Annalee a pak jsme šly koupit takové ty malé dárkové pytlíčky, do kterých bude Anna dávat odznáčky a rozdá je všem novým inboundům (já už jsem je všechny dostala). Odpoledne jsme měly já, Annalee a Mie první hodinu portugalštiny, kterou budeme mít každé pondělí a pátek. Naučila jsem se (no teda pořád nenaučila), jak časovat sloveso být a jsem z toho trošku (hodně) jelen.
V sobotu (13.8.) jsem se konečně zase viděla s tetou a šly jsme na molo na konci města. Je odtamtud hrozně krásný pohled na město! Odpoledne jsme jely s maminkou zase na nehty a já se dokonce i ostříhala. Potom jsme jely koupit taťkovi něco ke dni otců. Večer jsme šli já, Annalee a její rodina na večeři a dali jsme si ty nejlepší hranolky s chedarem na světě! Všem chutnaly, tak jsme si dali rovnou dvoje. A pak že nejím!

V neděli (14.8.) se v Brazílii slavil den otců, takže celá rodina přišla k tetě a měli jsme churrasco (grilovačka). Maso moc dobrý, to jo, ale ty dezerty byly prostě lepší! Vidíte? Zase jídlo. Pak jsme si šli zahrát basketbal (já, sestřenice Duda a Brunna proti taťkovi a bráchovi) a náš tým vyhrál! Stejně si pořád myslím, že nás nechali, haha.
V pondělí (15.8.) jsme měli další hodinu portugalštiny a poznala jsem dalšího výměnného studenta, se kterým tady budu trávit rok, tentokrát to byl Brady z USA, který bydlí ve stejném městě, ale je v jiném Rotary Clubu.
Úterý (16.8.) znamenalo další z nudných Rotary schůzek. Dostala jsem ale Rotary časopis a jídlo bylo zase hrozně dobré. Rýže, míchaná vajíčka, sýr a arašídy. Ano, trošku divná kombinace, ale přísahám, že to bylo výborný! Jo a už jsem měsíc v Brazílii!
Ve čtvrtek (18.8.) jsem se večer chystala jít spát, ale v 11 přišla mamča a zaklepala na dveře. Tak jsem si myslela, že mi jen chce popřát dobrou noc, ale ne. Držela v ruce balíček od mých rodičů z Česka! Byla jsem tak hrozně moc šťastná! V balíčku byla česká vlajka, protože jsem si ji tak nějak zapomněla doma, za což se pořád hrozně stydím, dále dvě balení bonbonů a žvýkačky.
Až do čtvrtka (25.8.) se nic zajímavého nestalo, každý den je to totiž stejné. V neděli měla naše učitelka chemie narozeniny, a protože se v úterý psal z chemie test, slavilo se až dneska. Měli jsme dort a coxinhas (kuřecí maso v těstíčku). Tady vidíte příklad toho, jak mají učitelé a studenti skvělý vztah.

Nejlepší třída na světě!

Sobota (27.8.) pro mě byla asi nejlepším dnem ze všech. Měla jsem už týden domluveno, že s tetou a její rodinou půjdu na formaturu (něco jako maturitní ples). Přišlo mi to ale divné. Chápete, maturita, teď. Kolem 4 jsem šla teda za tetou, prvně jsme odvezli mou sestřenici za kamarádkou, protože měla ten den narozeniny a pak jsme jeli zpátky. Asi hodinu jsem se malovala, protože jsem samozřejmě chtěla vypadat dobře. No a další hodinu jsem si kulmovala vlasy ze stejného důvodu. Něco po 9 jsme vyrazili z domu, i když formatura měla začít v 8. Nepřijde vám to divné? Teta mi řekla, že ještě zajedeme pro moje věci, protože u nich budu spát, neměla jsem totiž sbalené pyžamo, kartáček... Však to znáte. No a když jsem otevřela dveře bytu, ozvalo se hlasité "surpresa", což je v překladu překvapení. Bylo tam asi milion lidí (byt máme sice velký, ale tolik lidí se sem zase nevejde, takže tady bylo něco kolem 20 lidí), kteří mi začali zpívat k narozeninám. Hned jsem začala brečet a ta snaha, kterou jsem vynaložila do perfektního makeupu, byla rázem pryč. Pak mi promítli videa mých kamarádů, rodičů a sestry z Česka a co myslíte, že jsem dělala? Ano, uhodli jste. Pořád jsem brečela. A určitě nejlepší a nejvtipnější část večera byla mexická tradice, kdy musíte ukousnout dort. No tak jsem se teda chystala ukousnout dort, když v tom jsem přistála v dortu. Ano, strkání hlavy do dortu je mexická tradice. Více se asi dozvíte ve videu, které najdete tady, nebo níže.

Dort je ještě v pohodě!

XOXO Gossip Girls

District 4651 (samozřejmě je nás víc, ale někteří bohužel bydlí daleko)

Pondělí (29.8.)! Jsem oficiálně šestnáctiletá! Hrozně mi udělalo radost, když mi spolužáci zazpívali k narozeninám, jak portugalsky, tak anglicky. Přiznám se, že díky mým narozeninám jsem se naučila písničku, která se zpívá, když má někdo narozeniny. Večer jsme šli s Annalee, Bradym a jeho sestrou Vitorií do restaurace a dali jsme si hranolky, které jsme ani nemohli sníst, haha.
V úterý (30.8.) byla Rotary schůzka věnovaná výměnným studentům a 4 reboundi měli prezentace o zemi, ve které byli. Dva kluci měli ve své prezentaci zahrnutou i Prahu, tak jsem vždycky zajásala a všichni se na mě dívali haha.

Tak tohle je ten slavný GANG!

 

Středa (1.9.). Pro vás v Česku asi ne moc zábavný den že? Já jsem se ale šla odpoledne s taťkou projít na pláž a poprvé jsem ochutnala kokosovou vodu, která byla moc dobrá! A taky jsme si dali churros, což nevím, jak vám popsat. Ale je to hrozně moc sladký a hrozně moc dobrý.

Tak jo, to by bylo pro tenhle článek všechno. Gratuluji, jestli jste ho dočetli až sem. Omlouvám se, že je trošku obsáhlejší, protože jsem delší dobu nic nepřidala. Budu se snažit přidávat články tak jednou za dva týdny. Nechci se k tomu ale nutit, tak uvidíme.
Portugalština? Těžká! Založila jsem si sešit, kam si píšu časování sloves, slovíčka a všechno, co mi pomůže, a jsem z toho úplně vedle. Hodně rozumím a už jsem začala i mluvit, sice vždycky udělám asi miliardu chyb, ale mluvím!
Pokud mátě nějakou otázku, určitě se mě zeptejte. Budu moc ráda, když vám budu moct s něčím pomoct.
Mějte se hezky a všem školákům hodně štěstí a zdaru ve škole!