První dny v novém světě

Mým dnem D se stal pátek 15. července. Ve čtvrtek jsem si balila kufr a vůbec jsem nevěděla, kolik si toho mám vzít. Byla jsem nervózní, abych nezapomněla nic důležitého. V pátek jsem byla nervózní ještě víc, protože letadlem jsem letěla jenom jednou a bála jsem se, že se ztratím někde na letišti. Dohromady jsem měla tři lety - z Prahy do Frankfurtu, pak do Ria a nakonec do Florianópolisu. Na letištích jsem se neztratila a jedna rada pro všechny, kteří se chystají letět - orientujte se podle nápisů na cedulích a když i tak nebudete vědět, někoho se zeptejte, rádi vám pomůžou.
Když jsem přistála ve Florianópolisu, čekala na mě rodina, která je opravdu skvělá a jsem moc ráda, že je mám, dále další výměnná studentka z Austrálie Annalee, která je v Brazílii už půl roku, dcera mého bratra Brunna, chairman mého distriktu 4651 a potom několik lidí z distriktu a jejich děti.

Po přivítání jsme hned jeli domů, bydlíme ve 22. patře a ten výhled na město je vážně úžasný! Dozvěděla jsem se, že ten den se koná Rotary akce, na kterou bych jako inbound měla jít. Bylo to ochutnávání brazilských fazolí. V Česku mi fazole moc nechutnají, ale v Brazílii jsou úplně jiné a chutnaly mi. Na akci jsem taky ochutnala pití Guaraná, které nikde jinde než v Brazílii neochutnáte. Lepší pití jsem snad neměla! Potkala jsem tam dva kluky, kteří se zrovna vrátili z výměny. Jeden byl ve Francii a druhý v Německu a oba byli v Česku a říkali mi, že se jim moc líbila Praha.
Po akci jsme jeli domů, abych se mohla vyspat, protože jsem byla po tom dlouhém letu a ještě kvůli časovému posunu unavená. Večer k nám došla teta s manželem a dcerou.

V neděli jsme se byli projet po městě a viděla jsem Avenida Atlântica, což je hlavní ulice u pláže v Balneáriu, pláž Praia Brava a monument Cristo Luz. Odpoledne jsme šli za rodinou mého nejstaršího bratra a večer jsme se šli podívat na taneční vystoupení, kde vystupovala moje sestřenice Duda.

Avenida Atlântica

Praia Brava

Cristo Luz

A v pondělí jsme mi byli zařídit telefon, šli jsme na federální policii a pak nakupovat v Itajaí. Viděla jsem i školu, na které budu studovat.

I když jsem tady teprve tři dny, už teď můžu říct, že jsem udělala dobře, když jsem si dala na první místo Brazílii. Všichni jsou tu hrozně milí a vstřícní a chovají se k vám, jak kdyby vás znali celý život. Jsem moc ráda, že můžu strávit rok v tak úžasné zemi s tak úžasnými lidmi. Děkuji Rotary za tak skvělou příležitost!

Změny?!

Nakonec se všechno na poslední chvíli mění. Host RC mi musel změnit rodinu, takže ta, o které jsem psala v minulém článku, bude až moje druhá rodina. Má první rodina má 3 syny, ale žádnou dceru. Bude to pro mě něco nového mít bratra, protože mám jednu starší sestru, ale o tom výměna je, máte poznat nové věci!

Zatímco se dozvídám o změnách rodiny, netrpělivě čekám na dokumenty z Brazílie, protože si bez nich nemůžu zařídit vízum a pojištění. Nebyla bych tak vystresovaná, že nic nestihnu, kdybych neměla letět za 2 týdny. Za 2 týdny! Čím víc se blíží datum mého odletu, tím víc jsem nervózní.

Jinak už vím, kdo se mnou bude v mém host RC. Budeme tam čtyři - já, Annalee z Austrálie, Mie z Dánska a Robin z Francie. Doufám, že si náš rok v Brazílii pořádně užijeme!

Nic nového, až na odlet mé host sestry, se nestalo. Moje host sestra byla Montana z USA. Byla u nás 3 měsíce a za tu dobu nám opravdu přirostla k srdci. Hned jsme si spolu sedly a zjistily jsme, že jsme úplně stejné, a proto určitě chápete, jak těžké bylo loučení. Všichni jsme brečeli už dva dny před odjezdem a dnešek byl opravdu nejhorší. Vůbec jsme ji nechtěli pustit a ona zase nechtěla od nás. Bylo to, jak kdyby nás opouštěl někdo z rodiny. A taky, že Montana byla, je a bude naše rodina! Už teď nám hrozně moc chybí a věřím, že to bude ještě horší, ale sestry si k sobě vždy najdou cestu zpátky a tak doufám, že se zase co nejdříve uvidíme.

Sny se plní!

Ahoj, jsem Týna, zastupuji Rotary Club Třebíč a mým snem vždy bylo podívat se do Brazílie. Teď se mi ten sen díky Rotary plní a já do Brazílie pojedu a ne třeba jen na 2 týdny, ale rovnou na celý rok!
Budu žít na jihu ve státě Santa Catarina, který má okolo 6 mil. obyvatel a je to jeden z nejchladnějších států Brazílie. Největší "zima" je tam v červenci a srpnu, kdy teploty dosahují průměrně 22°C. Můj Rotary Club bude ve městě Itajaí, ale bydlet budu v Balneário Camboriú. Moje škola bude Colégio de Aplicação da Univali. Budu mít jednu sestru, která ale pojede do Austrálie a bratra, kterému je 10 let.
Budu se snažit vám sem co nejčastěji psát všechny mé zážitky, dojmy a hlavně jak jsem na tom s portugalštinou, v této chvíli řeknu jen 'Oi, meu nome é Kristýna, eu tenho quinze anos e sou de República Checa.' (Ahoj, jmenuji se Kristýna, je mi 15 let a jsem z České republiky.)

Itajaí

Balneário Camboriú